Na tento týden jsem se těšila už hodně hodně hodně dlouho. :o) Plánovali jsme ho už od zimy, a tak jsem ráda, že to konečně vyšlo!
Procestovali jsme republiku křížem krážem, ale stálo to za to. Zvládli jsme v jednom týdnu hned několik věcí, tak tedy popořadě....;o)
Procestovali jsme republiku křížem krážem, ale stálo to za to. Zvládli jsme v jednom týdnu hned několik věcí, tak tedy popořadě....;o)
V úterý dopoledne, po dovyřízení všech pražských povinností (jo, tomu říkám prázdniny :oP), s Grippenkem vyspinkaným po pondělní rentgenové narkóze a opravdu plně naloženou krosnou, jsem se vydala na několik hodin dlouhou cestu.
Praha - Ostrava - Opava. Uf. Čtyři dlouhé hodiny ve vlacích. Naštěstí to docela utíkalo, Gripík spokojeně chrupkal a případně obšťastňoval cestující. :o))
U Opavy na nás už čekala konečně Lenka s Rhiuškou, na které jsme se tolika těšili.
Oproti pražskému podnebí zde bylo horké léto, takže jsme namířili rovnou k vodě.
Spolu s námi ještě Míša Kuzníková, které tímto chci ještě znovu poděkovat za příjemné odpoledne. Samozřejmě, že jsme drbaly a drbaly a Míša u toho fotila a fotila přímo nádherné fotky našich australáčků.
Všechny najdete v albu ZDE, jsou opravdu povedené. Na mě z nich sálá uplně prázdninové nálada. ;)
Následující dny byly prostě skvělé! S Gripíkem jsme se drze nasáčkovali k Lence do domečku a nechali se rozmazlovat celé tři dny. ;o)) Lenka je skvělá kuchařka-zelinářka, stejně jako se u nich doma vždy najde něco dobrého k pití. Ehm. Takže je jasné, že "nonstop noci u grilu" právě začaly (podle toho jsem pak také v neděli vypadala, ale o tom později). Grippenek dostal novou přezdvku "Hujer" a šíleně si užíval lítání po zahradě, hypnozu sousedovic čičinek a předháněl se s Rhiou, kdo bude všude dřív a kdo první ukořistí všechny přítomné hračky (no, nemusím asi ani dodávat, "kdo" hamounsky většinou vyhrál....). Prostě psiska se vyblbla a my snad taky... Australáci a agility jsou snad nekonečné téma. ;o) Takže Leni, Honzi, DÍKY!
Praha - Ostrava - Opava. Uf. Čtyři dlouhé hodiny ve vlacích. Naštěstí to docela utíkalo, Gripík spokojeně chrupkal a případně obšťastňoval cestující. :o))
U Opavy na nás už čekala konečně Lenka s Rhiuškou, na které jsme se tolika těšili.
Oproti pražskému podnebí zde bylo horké léto, takže jsme namířili rovnou k vodě.
Spolu s námi ještě Míša Kuzníková, které tímto chci ještě znovu poděkovat za příjemné odpoledne. Samozřejmě, že jsme drbaly a drbaly a Míša u toho fotila a fotila přímo nádherné fotky našich australáčků.
Všechny najdete v albu ZDE, jsou opravdu povedené. Na mě z nich sálá uplně prázdninové nálada. ;)
Následující dny byly prostě skvělé! S Gripíkem jsme se drze nasáčkovali k Lence do domečku a nechali se rozmazlovat celé tři dny. ;o)) Lenka je skvělá kuchařka-zelinářka, stejně jako se u nich doma vždy najde něco dobrého k pití. Ehm. Takže je jasné, že "nonstop noci u grilu" právě začaly (podle toho jsem pak také v neděli vypadala, ale o tom později). Grippenek dostal novou přezdvku "Hujer" a šíleně si užíval lítání po zahradě, hypnozu sousedovic čičinek a předháněl se s Rhiou, kdo bude všude dřív a kdo první ukořistí všechny přítomné hračky (no, nemusím asi ani dodávat, "kdo" hamounsky většinou vyhrál....). Prostě psiska se vyblbla a my snad taky... Australáci a agility jsou snad nekonečné téma. ;o) Takže Leni, Honzi, DÍKY!
A naše plány nekončí..... ve čtvrtek odpoledne přesun z Opavska směr Brno. To už jsme s Lenkou vypadaly jako ženy bez domova obě. :o)) Krosny, stan, karimatky, kenelka, dva psi a každá v ruce PETku rádlera. No děvčice k pohledání. :o) Naštěstí jsme takto Brnem moc dlouho nebloudily a vcelku rychle jsme se odfuněly na místo srazu s Verčou a Sidíkem. Nemusím snad ani popisovat Grippenův stav "vytržení", když poznal, že se blížíme k tetě Verče a Sidečkovi! :o)) Ano, ano, věděla o nás celá veterina.
No a co že bylo naším cílem v Brně, že jsme vážili přímo křížovou cestu? No přeci BRNĚNSKÉ PSÍ DNY!
Samozřejmě přesunu na stadion, kde se toto celé odehrávalo, předcházela tradiční návštěva "Richarda", kde jsme se jako ****** přecpaly jejich dokonalými žebírky a medovým, pšeničným, černým a bůhvíjakýmještě pivem.....O:) Ráno mi bylo opravdu... fajn. Naštěstí jsme to šli ihned rozchodit k řece, kde jsme naší aussie partičku rozšířili ještě o Cikorku s Alicí. Grippenek vesele hopkal do vody, z ní, provokoval přítomné a skvěle se bavil. Můj žaludek se uklidnil až po termosce čaje. Poznatek číslo jedna: odřené koleno z Wilsona se ještě ozývá aneb "asi zbytkáč" asi působí jako anestetikum, protože na místě to nebolelo. :o))
Po divoké koupačce jsme se snažily se aspoň v rámci mžoností vysušit a nabrat síly na další válečný přesun. Tentokrát bohatší o dvě kenelky, stan, krosnu a psa. :o)) Cesta se zdála být nekonečná, byť je Brno jen taková větší vesnička. ;o)
Takže stany postaveny, psi ubytovaní v boudičkách (Alice, díky moc za srdíčkový Hilton pro Píďu). A frisbee magoři začínají házet. Všude, kamkoliv se člověk pdoívá, se vyskytuje někdo s diskem. Tak abychom zapadly jsme se teda taky přidaly, ikdyž s Lenkou obě maskované agiliťačky. :o)) Ještě jsme se stihly samozřejmě přivítat se všemi známými a kamarády, sešla se nás pěkná Valkaří partička. Iveta s Beri a Aší a Hanka s Jayrískem. Verča jakožto profík vedla páteční seminář...Později jsme se pomalu přesunuly do velících stanů se podvolit naší Pirátské třicítce. :o)) No, po týdnu nespání jsme odpadly s Lenkou celkem brzy.... Poznatek číslo dvě: Opaváci neznají rum. Barbaři....
A je tu ráno a všechno se hemží. Disky opět lítají všude. Mně začíná šrumec. Samozřejmě jsem se nechala ukecat a půjdu taky teda zkusit to dogfrisbee. Ještě netuším, zda to je dobré rozhodnutí, diskem házet moc neumím (když procházím kolem hřisť , kde to přítomným borcům lítá neuvěřitelně daleko, tvářím se, že "jasněě, normálka", ale v duchu si říkám, zda tu jsem správně).
Díkybohu, že se našlo místečko a my tak smíme startovat na agility neoficiálkách. Hurá. Tak přecijen se zabavíme po našem. :o)
Tuneliáda byla záludná, jeden prvek jsem si tak mohla "potrénovat" 2x, když mi Gripajz přibral tunel navíc. :oP Jumping jsme neodstartovali dle mých představ, Grippenek poprvé zkusil pozlobit na závodním startu. Takže oprava, znovu do odložení a pak to šlo. Normálně by to byl DIS, ale tady nám snad počítali překážky navíc jako chyby. :o) Mezitím odbíhám ke hřišti frisbee, kde se pomalu dostávám na řadu....no, o tom později.
Poslední běh, agility, je na překážkách, kterým moc nevěřím, ale protože je ještě sucho, doufám, že z nich nesletíme. Grippenek tentokráte zaběhnul moc hezky, čistě. Bylo z toho 1. místo z cca 25 závodníků a 5 sekund náskok na druhého. Jo, tak to by šlo, aspoň přítomní skeptici vidí, zač je toho australáček. ;o)
No a už jsme opět u frisbee. Kecám s přítomnými kamarády u pásky, Grippenek by šel nejraději oblízat Verču, která funguje jakožto čárový rozhodčí. Ale za pásku nesmí, a tak je u vytržení alespoň z disku, kterým Verča mává pro zahájení měření času. Když přijdeme na řadu,popadnu náš starý dobrý ožužlany disk ze supermarketu a "jdeme na věc", tedy na superminidistance. Jsme nováčci, nikdo nás nezná, a tak si moderátor musí poradit s tím málem, co o nás ví (tedy jména), aby nás představil publiku. "Ano, na startu je nyní Grippen, tak uvidíme, zda bude tak rychlý, jako mu velí jeho jméno...!" . Jo, tak to jediné o naší superminidistanci mohu říct. Mám skvělého psa. Rychlého s rychlými vracečkami. A díky bohu za něj, protože moje hody byly fakt "na pováženou". Moderátor: " Ano, tak Grippen je velmi rychlý, ovšem, paniččiny hody by bohužel nechytnul, ani kdyby byl seberychlejší.....". To myslím mluví za vše. :o)) Celkově tedy 12,5 bodu po 1. kole, jsme někde v půlce výsledkové listiny. Grippenku, jsi můj hrdina!!
První den se ovšem dařilo i sourozencům, bráška Jayro měl nejlepší Freestyle ve Starters a ségra Beri pro změnu nejlepší minidistanci. ;o)
Po divoké koupačce jsme se snažily se aspoň v rámci mžoností vysušit a nabrat síly na další válečný přesun. Tentokrát bohatší o dvě kenelky, stan, krosnu a psa. :o)) Cesta se zdála být nekonečná, byť je Brno jen taková větší vesnička. ;o)
Takže stany postaveny, psi ubytovaní v boudičkách (Alice, díky moc za srdíčkový Hilton pro Píďu). A frisbee magoři začínají házet. Všude, kamkoliv se člověk pdoívá, se vyskytuje někdo s diskem. Tak abychom zapadly jsme se teda taky přidaly, ikdyž s Lenkou obě maskované agiliťačky. :o)) Ještě jsme se stihly samozřejmě přivítat se všemi známými a kamarády, sešla se nás pěkná Valkaří partička. Iveta s Beri a Aší a Hanka s Jayrískem. Verča jakožto profík vedla páteční seminář...Později jsme se pomalu přesunuly do velících stanů se podvolit naší Pirátské třicítce. :o)) No, po týdnu nespání jsme odpadly s Lenkou celkem brzy.... Poznatek číslo dvě: Opaváci neznají rum. Barbaři....
A je tu ráno a všechno se hemží. Disky opět lítají všude. Mně začíná šrumec. Samozřejmě jsem se nechala ukecat a půjdu taky teda zkusit to dogfrisbee. Ještě netuším, zda to je dobré rozhodnutí, diskem házet moc neumím (když procházím kolem hřisť , kde to přítomným borcům lítá neuvěřitelně daleko, tvářím se, že "jasněě, normálka", ale v duchu si říkám, zda tu jsem správně).
Díkybohu, že se našlo místečko a my tak smíme startovat na agility neoficiálkách. Hurá. Tak přecijen se zabavíme po našem. :o)
Tuneliáda byla záludná, jeden prvek jsem si tak mohla "potrénovat" 2x, když mi Gripajz přibral tunel navíc. :oP Jumping jsme neodstartovali dle mých představ, Grippenek poprvé zkusil pozlobit na závodním startu. Takže oprava, znovu do odložení a pak to šlo. Normálně by to byl DIS, ale tady nám snad počítali překážky navíc jako chyby. :o) Mezitím odbíhám ke hřišti frisbee, kde se pomalu dostávám na řadu....no, o tom později.
Poslední běh, agility, je na překážkách, kterým moc nevěřím, ale protože je ještě sucho, doufám, že z nich nesletíme. Grippenek tentokráte zaběhnul moc hezky, čistě. Bylo z toho 1. místo z cca 25 závodníků a 5 sekund náskok na druhého. Jo, tak to by šlo, aspoň přítomní skeptici vidí, zač je toho australáček. ;o)
No a už jsme opět u frisbee. Kecám s přítomnými kamarády u pásky, Grippenek by šel nejraději oblízat Verču, která funguje jakožto čárový rozhodčí. Ale za pásku nesmí, a tak je u vytržení alespoň z disku, kterým Verča mává pro zahájení měření času. Když přijdeme na řadu,popadnu náš starý dobrý ožužlany disk ze supermarketu a "jdeme na věc", tedy na superminidistance. Jsme nováčci, nikdo nás nezná, a tak si moderátor musí poradit s tím málem, co o nás ví (tedy jména), aby nás představil publiku. "Ano, na startu je nyní Grippen, tak uvidíme, zda bude tak rychlý, jako mu velí jeho jméno...!" . Jo, tak to jediné o naší superminidistanci mohu říct. Mám skvělého psa. Rychlého s rychlými vracečkami. A díky bohu za něj, protože moje hody byly fakt "na pováženou". Moderátor: " Ano, tak Grippen je velmi rychlý, ovšem, paniččiny hody by bohužel nechytnul, ani kdyby byl seberychlejší.....". To myslím mluví za vše. :o)) Celkově tedy 12,5 bodu po 1. kole, jsme někde v půlce výsledkové listiny. Grippenku, jsi můj hrdina!!
První den se ovšem dařilo i sourozencům, bráška Jayro měl nejlepší Freestyle ve Starters a ségra Beri pro změnu nejlepší minidistanci. ;o)
autor: Láďa Adámek
Druhý den. Dnes mě už žádné agi nečeká, budeme závodit jen ve frisbee. Druhé kolo Supermini a Dogdartbee. Holky mi vysvětlují "jak že se to vlastně hraje". Kupuji si na jejich popud dva nové disky. Jsme vybaveni, připraveni.
Nejprve jdeme na dartbee. Někdo ti přirovnal k "psím šipkám". Tak jo, tak kde že je ten terč? Házím, házím, no, moc se na něj netrefuju. :o)) Ale Gripík to vždycky nějak zachrání, krásně pro disky skáče (případně valí i za pásku O:) ) a máme 90 bodů. No, "jsem na sebe pyšná". :o))
Druhé kolo supermini je katastrofa. Bůůůhví proč mi to novým diskem fakticky nejde. Gripík se snaží seč mu nožičky stačí, ale výsledek jsou moje disky na zemi dřív, než k nim stačí doběhnout. Poznatek číslo tři: "vono to asi bude chtít trénink".
Tak chválím svého šikulu a tím naše působení končí. Ale legrace to byla, to jako jo.
Ještě si dovolím Poznatek číslo čtyři: Hero Extra, extra grippy and durable....zdá se, že "extra grippy" pro Grippena je stále málo, a tak pláču nad diskem na 1 použití. Ano, správně, z nového disku je pokřivený cedník (a to jsme se o něj netahali, vážně ne!).
Tohle bude chtít ještě domyslet.....
Zbytek dne jsem strávila fanděním a pozorováním druhého kola freestylů. Jayro i Beri byli neskutečně šikovní, pak nastoupila kategorie Open a tam jsme drželi pěsti Sidečkovi s Verčou. Celý open vyhrála australanda Olivie (Open Mind kennel). O téhle čubince jsem slyšela, ale na živo je ještě lepší! Ve volném čase jsme víceméně "nedělali nic", koupali jsme psy ve Svratce, nechali si je fotit šikovnými fofografy a popíjeli.. ono to prý k frisbee patří. :o))
Zbytek dne už ani nevím, jak jsem přežila. Týdenní únava se podepsala na mně, psovi... v nějakém snu jsme zabalily stan, hromadu věcí a to celé odtáhly zpět k Verče do bytu. A padly únavou. Cesta do Prahy mi utekla - celou jsme ji s Grippem prospali.
Závěrem? Bezvadná akce..... všem veliké díky, nejen mým kamarádům, ale i organizátorům za tak super akci. Uspořádat něco tak velkého a přitom "šlapajícího", jo, to už chce um. ;o) Tak třeba za rok!
Nejprve jdeme na dartbee. Někdo ti přirovnal k "psím šipkám". Tak jo, tak kde že je ten terč? Házím, házím, no, moc se na něj netrefuju. :o)) Ale Gripík to vždycky nějak zachrání, krásně pro disky skáče (případně valí i za pásku O:) ) a máme 90 bodů. No, "jsem na sebe pyšná". :o))
Druhé kolo supermini je katastrofa. Bůůůhví proč mi to novým diskem fakticky nejde. Gripík se snaží seč mu nožičky stačí, ale výsledek jsou moje disky na zemi dřív, než k nim stačí doběhnout. Poznatek číslo tři: "vono to asi bude chtít trénink".
Tak chválím svého šikulu a tím naše působení končí. Ale legrace to byla, to jako jo.
Ještě si dovolím Poznatek číslo čtyři: Hero Extra, extra grippy and durable....zdá se, že "extra grippy" pro Grippena je stále málo, a tak pláču nad diskem na 1 použití. Ano, správně, z nového disku je pokřivený cedník (a to jsme se o něj netahali, vážně ne!).
Tohle bude chtít ještě domyslet.....
Zbytek dne jsem strávila fanděním a pozorováním druhého kola freestylů. Jayro i Beri byli neskutečně šikovní, pak nastoupila kategorie Open a tam jsme drželi pěsti Sidečkovi s Verčou. Celý open vyhrála australanda Olivie (Open Mind kennel). O téhle čubince jsem slyšela, ale na živo je ještě lepší! Ve volném čase jsme víceméně "nedělali nic", koupali jsme psy ve Svratce, nechali si je fotit šikovnými fofografy a popíjeli.. ono to prý k frisbee patří. :o))
Zbytek dne už ani nevím, jak jsem přežila. Týdenní únava se podepsala na mně, psovi... v nějakém snu jsme zabalily stan, hromadu věcí a to celé odtáhly zpět k Verče do bytu. A padly únavou. Cesta do Prahy mi utekla - celou jsme ji s Grippem prospali.
Závěrem? Bezvadná akce..... všem veliké díky, nejen mým kamarádům, ale i organizátorům za tak super akci. Uspořádat něco tak velkého a přitom "šlapajícího", jo, to už chce um. ;o) Tak třeba za rok!