Barevné varianty AO
Jaké kombinace mohou nastat?
Merle gen a jeho specifika
Jaký je genotyp barevnosti AO?
Jak se barvy vlastně dědí?
Nestandartní zbarvení
Cryptic merle, Dilute spots a jiné zvláštnosti
Jaké kombinace mohou nastat?
Merle gen a jeho specifika
Jaký je genotyp barevnosti AO?
Jak se barvy vlastně dědí?
Nestandartní zbarvení
Cryptic merle, Dilute spots a jiné zvláštnosti
zdroj: http://www.australian-shepherd-lovers.com
>> Barevné varianty australského ovčáka
Australský ovčák se vyskytuje ve 4 základních zbarveních. Respketive základními barvami jsou černá a červená a dále jejich dvě ředění - blue a red merle.
K těmto základním barvám se dále na psu vyskytují bílé znaky, pálení a dále např. možné tečkování.
Bílé znaky a pálení se mohou se základními barvami libovolně kombinovat a jak praví standart: žádné zbarvení z těchto by nemělo být nijak upřednostňováno či naopak znevýhodněno.
Na obrázku vlevo jsou uvedeny všechny možné varianty a kombinace barev
Australský ovčák se vyskytuje ve 4 základních zbarveních. Respketive základními barvami jsou černá a červená a dále jejich dvě ředění - blue a red merle.
K těmto základním barvám se dále na psu vyskytují bílé znaky, pálení a dále např. možné tečkování.
Bílé znaky a pálení se mohou se základními barvami libovolně kombinovat a jak praví standart: žádné zbarvení z těchto by nemělo být nijak upřednostňováno či naopak znevýhodněno.
Na obrázku vlevo jsou uvedeny všechny možné varianty a kombinace barev
- Černá (Black) Černé zbarvení je jedním z nejpůvodnějších (různé publikace uvádí , že černá barva je jedním z dalších stupňů ve vývoji z "divokého" zbarvení aguti vůbec). Jeho možné varianty jsou kompletně černá (self black), černý bikolor (black bi), černá s pálením (black and tan) a nejběžnější černý trikolor (black tri). Černá barva je dále dominantní nad hnědou, je lokalizována v lokusu "B". |
- Červená (Red) Červené zbarvení je lokalizované taktéž v lokusu "B", nicméně je recesivní vůči černé. Červená zahrnuje u AO škálu barev od tmavě čokoládově hnědé, přes játrovou až po víceméně rezavou. Sytě tmavá hnědá se více objevuje v pracovních liních, ale není to pravidlem. Momentálně se vedou diskuze o původu 3 různých mutací genu "b" a tím i různých genetických původů daných odstínů. Varianty červené barvy jsou: kompletně červená (self red), červený bikolor (red bi), červená s pálením (red and tan) a červený trikolor (red tri). |
- Blue merle Blue merle, někdy překládaná jako "modrý grošák", je způsobena přítomností ředícího merle genu. Její základní barvou je černá, merle gen černou ředí do různých odstínů šedi a různých typů ploten (černé skvrny v srsti). Více o merle genu a jeho riziku níže. Merle gen je dominantní, a tak se vždy projeví. Varianty zbarvení blue merle jsou: kompletně blue merle (self blue merle), blue merle s bílými znaky (blue merle - white) , blue merle s pálením (blue merle - tan) a blue merle s bílými znaky a pálením (blue merle - white and tan). |
- Red merle Red merle (červený grošák) je obdobou blue merle, pouze na červeném základním podkladu. Její sytost se odvíjí od sytosti jejího červeného základu. Variantami jsou: kompletně red merle (self red merle), red merle s bílými znaky (red merle - white), red merle s pálením (red merle - tan) a red merle s bílými znaky a pálením (red merle - white and tan) |
Blue merle zbarvené štěně s modrým okem
>> Merle gen a jeho specifika
Toto zbarvení se projevuje typickou strakatostí, kde se místa smíšeného nebo ředěného pigmentu střídají s místy neředěné základní barvy. Gen, zodpovědný za tento typ zbarvení, patří mezi geny, které kontrolují modifikaci a ředění základní barvy srsti. Jeho účinek není na rozdíl od dalších „ředících“ genů rozložen rovnoměrně po celé srsti, ale skvrny se nacházejí jen na určitých místech, nicméně mohou být roztažené i po celé srsti. Merle gen ovlivňuje i zbarvení očí. Jedinci, kteří mají ve své genetické výbavě tento gen, mohou mít kromě hnědých a jantarových očí i oči modré, mohou mít modré segmenty v jinak barevném oku, nebo mohou mít každé oko jinak barevné.
Geny ovlivněné touto mutací se značí velkým písmenem "M", geny nepoškozené "m". V praxi to znamená, že pigment v srsti je či není "roztříštěn". Většina merle zvířat v chovu je heterozygoty v daném znaku, jejich genetická výbava je "Mm". Merle gen je dominantní, tudíž se vždy na daném jedinci projeví (o zvláštnosti tzv. cryptic merle níže). Merle jako takové nebylo vždy pouze barevnou zvláštností. Tato mutace byla vlastně vada, nesoucí s sebou nebezpečí např. hluchoty.
Dnes se setkáváme s rizikem především u tzv. "double merle" jedinců. Ti vznikají spárováním dvou merle "Mm" zvířat. Riziko "dvojího ředění" je především ve velkém rozložení bílých znaků (nejen na hlavě, v okolí uší a očí), které mohou způsobit zejména jednostrannou nebo oboustrannou hluchotu. Kromě toho se u takových jedinců mohou objevit i poruchy zraku, anomálie reprodukčního nebo zažívacího systému, kostry a srdce.. Toto krytí se výrazně nedoporočuje, např. klub KCHBO jej zakazuje.
Již jsem se i setkala s názorem, že krytí dvou merle jedinců je v pořádku, pokud má jeden z nich výrazné velké plotny či má snad v rodokmenu hodně solid jedinců. Toto tvrzení je naprosto mylné. Genotyp merle jedince bude vždy stejný, bez ohledu na velikost ploten (vždyť i cryptic merle je genotypově totožný s "klasickým merle"). Četnost merle (solid) jedinců v rodokmenu taktéž nehraje roli. Pokud je jedinec merle, vlohu už pro jednou nese a "riziko přenosu" jeho původ opravdu nesníží. Stejně jako u solid jedince pocházejícícho ze spojení dvou merle psů - pokud je pes prokazatelně solid, není žádné větší riziko v jeho spojení opět s merle psem.
Sytost ředěné barvy není u merle nijak ve standart uvedena. Může být tmavě břidlicově šedá až jemně stříbřitě modrá. Australský ovčák, na rozdíl od jiných plemen jako je např. šeltie, nemá upřednostňovaný vzor merlování. Může se vyskytovat v jemném vločkování (snowflake pattern) až po výrazné plotny černé (domino merle) či Minimal merle, které ve velkém převažuje nad ředěním.
Vadou jsou ovšem tzv. dilute spots, u merle jedinců vcelku častá, ovšem standartem nevyžadovaná a v USA penalizovaná vada. Více
o dilute skvrnách níže.
(zdroj: /www.catahoulaclub.eu, MVDr. Zoltán Tatarko, MVDr. Helena Synková)
Toto zbarvení se projevuje typickou strakatostí, kde se místa smíšeného nebo ředěného pigmentu střídají s místy neředěné základní barvy. Gen, zodpovědný za tento typ zbarvení, patří mezi geny, které kontrolují modifikaci a ředění základní barvy srsti. Jeho účinek není na rozdíl od dalších „ředících“ genů rozložen rovnoměrně po celé srsti, ale skvrny se nacházejí jen na určitých místech, nicméně mohou být roztažené i po celé srsti. Merle gen ovlivňuje i zbarvení očí. Jedinci, kteří mají ve své genetické výbavě tento gen, mohou mít kromě hnědých a jantarových očí i oči modré, mohou mít modré segmenty v jinak barevném oku, nebo mohou mít každé oko jinak barevné.
Geny ovlivněné touto mutací se značí velkým písmenem "M", geny nepoškozené "m". V praxi to znamená, že pigment v srsti je či není "roztříštěn". Většina merle zvířat v chovu je heterozygoty v daném znaku, jejich genetická výbava je "Mm". Merle gen je dominantní, tudíž se vždy na daném jedinci projeví (o zvláštnosti tzv. cryptic merle níže). Merle jako takové nebylo vždy pouze barevnou zvláštností. Tato mutace byla vlastně vada, nesoucí s sebou nebezpečí např. hluchoty.
Dnes se setkáváme s rizikem především u tzv. "double merle" jedinců. Ti vznikají spárováním dvou merle "Mm" zvířat. Riziko "dvojího ředění" je především ve velkém rozložení bílých znaků (nejen na hlavě, v okolí uší a očí), které mohou způsobit zejména jednostrannou nebo oboustrannou hluchotu. Kromě toho se u takových jedinců mohou objevit i poruchy zraku, anomálie reprodukčního nebo zažívacího systému, kostry a srdce.. Toto krytí se výrazně nedoporočuje, např. klub KCHBO jej zakazuje.
Již jsem se i setkala s názorem, že krytí dvou merle jedinců je v pořádku, pokud má jeden z nich výrazné velké plotny či má snad v rodokmenu hodně solid jedinců. Toto tvrzení je naprosto mylné. Genotyp merle jedince bude vždy stejný, bez ohledu na velikost ploten (vždyť i cryptic merle je genotypově totožný s "klasickým merle"). Četnost merle (solid) jedinců v rodokmenu taktéž nehraje roli. Pokud je jedinec merle, vlohu už pro jednou nese a "riziko přenosu" jeho původ opravdu nesníží. Stejně jako u solid jedince pocházejícícho ze spojení dvou merle psů - pokud je pes prokazatelně solid, není žádné větší riziko v jeho spojení opět s merle psem.
Sytost ředěné barvy není u merle nijak ve standart uvedena. Může být tmavě břidlicově šedá až jemně stříbřitě modrá. Australský ovčák, na rozdíl od jiných plemen jako je např. šeltie, nemá upřednostňovaný vzor merlování. Může se vyskytovat v jemném vločkování (snowflake pattern) až po výrazné plotny černé (domino merle) či Minimal merle, které ve velkém převažuje nad ředěním.
Vadou jsou ovšem tzv. dilute spots, u merle jedinců vcelku častá, ovšem standartem nevyžadovaná a v USA penalizovaná vada. Více
o dilute skvrnách níže.
(zdroj: /www.catahoulaclub.eu, MVDr. Zoltán Tatarko, MVDr. Helena Synková)
>> Genotyp barevnosti AO
Výslednou barvu našeho AO ovlivňuje více genů. Každý má svá specifika a umístění a jejich kombinací vznikají neopakovatelné kombinace barev australských ovčáků - co kus, to originál.
A serie - "pálení": Geny v lokusu A zjednodušeně ovlivňují rozprostření a střídání pigmentu v chlupu. Jejich variantami jsou např. agouti zbarvení u vlků či sable u kolií. U australského ovčáka ovlivňuje pálení, tedy hnědé (zlaté ) znaky. Nás ale zajímá pouze genotyp "at at", který představuje jedince trikolor (s pálením.)
Aby se však geny v lokusu A mohly projevit, musí daný jedinec mít v lokusu K ( lokus pro expresi černé resp. hnědé barvy , nadřazený pro lokus A) dvě recesivní alely "k k". Pokud je zde alespoň jedna alela dominantní, je exprese alel z lokusu A blokována a jedinec se jeví jako bikolorní (či jednobarevný). V praxi tyto kombinace vypadají následovně:
"K K, a-t a-t" - jedinec bez pálení, vždy dá "nepáleného potomka", "K k, a-t a-t" - jedinec nesoucí "vlohu" pro pálení
a "k k, a-t a-t" - jedinec s pálením.
"Vloha pro pálení" je recesivní, tudíž pro získání tricolorního jedince potřebujeme vždy oba rodiče s vlohou.
Jsou případy, kdy jedinec geneticky odpovídá tricoloru, ale pálení postrádá. ASCA uvádí tři případy: pálení je příliš vybledlé, rozsah je tak malý, že unikne pozornosti či je v oblasti, kde je zakryto bílými znaky.
B serie - "černá a červená": tyto geny určují, zda bude jedinec černý resp. červený. Možné typy alel jsou "B", tedy dominantní, která nese černou barvu a "b", recesivní, odpovědná za barvu červenou. Jak je již uvedeno výše - černá barva dominuje nad červenou a tak jedinci s genotypem "BB" a Bb" budou vždy černé barvy a pouze jedinci s oběma alelami recesivními "bb" budou červení.
O jedinci, který je heterozygotem, říkáme, že nese vlohu pro červenou, tzv "red factor". Na jeho srsti se to nijak neprojeví (někteří chovatelé mylně uvádějí, že srst zčervená apod. ), ale svým potomkům tuto vlohu může předat. Zda daný jedinec nese tuto vlohu vypozorujeme z rodokmenu, případně existují testy na zjištění barevného genotypu psa.
Jedinci s genotypem BB a Bb mají černě pigmentovanou nosní houbu, pysky a okolí očí, jedinci s genotypem "bb" mají tyto játrově zbarvené.
D serie - "dilute aneb ředění" : tyto geny jsou zodpovědné za kompletní rovnoměrné ředění barev. Setkáme s nimi u border kolií, výmarských ohařů apod. U australských ovčáků jsou tyto barvy nestandartní. Tato vloha je opět recesivní , tzn."dd" jedinci budou ředění, "Dd" jedinci tuto vlohu ponesou a "DD" jedinci budou bez rizika. Správně by AO měl být "DD", tedy bez vlohy pro dilute ředění, ovšem vinou recesivní alely se ne vždy podaří tuto vlohu z chovu vytěsnit. Souvislost dilute vlohy a dilute spots v merle zatím není plně objasněná, nicméně se nedoporučuje spojovat jedince s dilute spots s těmi, kteří mají v linii riziko "Dd".
(Pozn.: Aby daný jedinec byl skutečně dilute, je nutné aby oba jeho rodiče byli nositeli této vlohy.)
M serie - "merle": Jak je již popsáno výše, merle jedinci nesou vždy alespoň jednu alelu zodpovědnou za toto nerovnoměrné ředění srsti. Vloha pro merle je dominantní, tudíž se projeví vždy když je přitomna. Genotyp merle jedince může vypadat následovně: "MM" - double merle, jedinec s oběma dominantními alelami. Všichni jeho potomci budou vždy merle. "Mm" - heterozygot v daném znaku. Tuto kombinaci nese většina australských ovčáků v současné době (stále více organizací zakazuje krytí dvou merle jedinců).
Jedinec s genotypem "mm" je recesivním homozygotem a merlování postrádá. Merle jedinci mohou mít nepigmentovaný nos (tzn. růžové skvrnnky do 25% plochy), pysky ... stejně jako merle zasahuje do pigmentu očí. Takoví jedinci pak mají oči různě modré, s modrými klínky a pod.
S serie - "bílé znaky": Dědičnost bílých znaků má více typů. Prvním z nich je dominantní alela "S". Takový jedinec je solid, kompletně zbarvený bez bílých znaků s případnými skvrnkami na packách či hrudníku. Dalším typem, podřízeným k "S" je alela "s-i", zodpovědná za bílé znaky "tak, jak je známe". Bílé znaky jsou na tlamě, čele, hrdle, krku, hrudi, břiše, nohou a špičce ocasu. Další dva typy jsou opět podřízené těmto dvěma. Jejich působení zapřičiňuje velké rozptýlení bílých znaků po těle. U australských ovčáků ovšem standart přesně udává, kam až smí bílé znaky sahat, tudíž jsou tito "bílí jedinci" z chovu vyřazováni.
O jedincích, kteří mají bílou na méně obvyklých místech (ucho, kolena, velký bílý límec) - zkrátka jsou na hranici přijatelnosti, se často mluví jako o psech s tzv. "white factorem". U těchto jedinců by měl být dán důraz v chovu předevšim na spojení s vhodně pigmentovanou linií.
T serie - "vzor v bílé barvě": U australských ovčáků se mimojiné objevuje i tzv. tečkování. Jedná se o skvrnky v oblasti bílých znaků, nejčastěji na nohou či tlamě. dominantni "T" - flíčky barvy v bílé, recesivní "t" - žádné barevné skvrnky. více o tečkování ZDE.
Zde jsou uvedeny kombinace výše uvedených genů v genotypu jednotlivých barevných variant:
Výslednou barvu našeho AO ovlivňuje více genů. Každý má svá specifika a umístění a jejich kombinací vznikají neopakovatelné kombinace barev australských ovčáků - co kus, to originál.
A serie - "pálení": Geny v lokusu A zjednodušeně ovlivňují rozprostření a střídání pigmentu v chlupu. Jejich variantami jsou např. agouti zbarvení u vlků či sable u kolií. U australského ovčáka ovlivňuje pálení, tedy hnědé (zlaté ) znaky. Nás ale zajímá pouze genotyp "at at", který představuje jedince trikolor (s pálením.)
Aby se však geny v lokusu A mohly projevit, musí daný jedinec mít v lokusu K ( lokus pro expresi černé resp. hnědé barvy , nadřazený pro lokus A) dvě recesivní alely "k k". Pokud je zde alespoň jedna alela dominantní, je exprese alel z lokusu A blokována a jedinec se jeví jako bikolorní (či jednobarevný). V praxi tyto kombinace vypadají následovně:
"K K, a-t a-t" - jedinec bez pálení, vždy dá "nepáleného potomka", "K k, a-t a-t" - jedinec nesoucí "vlohu" pro pálení
a "k k, a-t a-t" - jedinec s pálením.
"Vloha pro pálení" je recesivní, tudíž pro získání tricolorního jedince potřebujeme vždy oba rodiče s vlohou.
Jsou případy, kdy jedinec geneticky odpovídá tricoloru, ale pálení postrádá. ASCA uvádí tři případy: pálení je příliš vybledlé, rozsah je tak malý, že unikne pozornosti či je v oblasti, kde je zakryto bílými znaky.
B serie - "černá a červená": tyto geny určují, zda bude jedinec černý resp. červený. Možné typy alel jsou "B", tedy dominantní, která nese černou barvu a "b", recesivní, odpovědná za barvu červenou. Jak je již uvedeno výše - černá barva dominuje nad červenou a tak jedinci s genotypem "BB" a Bb" budou vždy černé barvy a pouze jedinci s oběma alelami recesivními "bb" budou červení.
O jedinci, který je heterozygotem, říkáme, že nese vlohu pro červenou, tzv "red factor". Na jeho srsti se to nijak neprojeví (někteří chovatelé mylně uvádějí, že srst zčervená apod. ), ale svým potomkům tuto vlohu může předat. Zda daný jedinec nese tuto vlohu vypozorujeme z rodokmenu, případně existují testy na zjištění barevného genotypu psa.
Jedinci s genotypem BB a Bb mají černě pigmentovanou nosní houbu, pysky a okolí očí, jedinci s genotypem "bb" mají tyto játrově zbarvené.
D serie - "dilute aneb ředění" : tyto geny jsou zodpovědné za kompletní rovnoměrné ředění barev. Setkáme s nimi u border kolií, výmarských ohařů apod. U australských ovčáků jsou tyto barvy nestandartní. Tato vloha je opět recesivní , tzn."dd" jedinci budou ředění, "Dd" jedinci tuto vlohu ponesou a "DD" jedinci budou bez rizika. Správně by AO měl být "DD", tedy bez vlohy pro dilute ředění, ovšem vinou recesivní alely se ne vždy podaří tuto vlohu z chovu vytěsnit. Souvislost dilute vlohy a dilute spots v merle zatím není plně objasněná, nicméně se nedoporučuje spojovat jedince s dilute spots s těmi, kteří mají v linii riziko "Dd".
(Pozn.: Aby daný jedinec byl skutečně dilute, je nutné aby oba jeho rodiče byli nositeli této vlohy.)
M serie - "merle": Jak je již popsáno výše, merle jedinci nesou vždy alespoň jednu alelu zodpovědnou za toto nerovnoměrné ředění srsti. Vloha pro merle je dominantní, tudíž se projeví vždy když je přitomna. Genotyp merle jedince může vypadat následovně: "MM" - double merle, jedinec s oběma dominantními alelami. Všichni jeho potomci budou vždy merle. "Mm" - heterozygot v daném znaku. Tuto kombinaci nese většina australských ovčáků v současné době (stále více organizací zakazuje krytí dvou merle jedinců).
Jedinec s genotypem "mm" je recesivním homozygotem a merlování postrádá. Merle jedinci mohou mít nepigmentovaný nos (tzn. růžové skvrnnky do 25% plochy), pysky ... stejně jako merle zasahuje do pigmentu očí. Takoví jedinci pak mají oči různě modré, s modrými klínky a pod.
S serie - "bílé znaky": Dědičnost bílých znaků má více typů. Prvním z nich je dominantní alela "S". Takový jedinec je solid, kompletně zbarvený bez bílých znaků s případnými skvrnkami na packách či hrudníku. Dalším typem, podřízeným k "S" je alela "s-i", zodpovědná za bílé znaky "tak, jak je známe". Bílé znaky jsou na tlamě, čele, hrdle, krku, hrudi, břiše, nohou a špičce ocasu. Další dva typy jsou opět podřízené těmto dvěma. Jejich působení zapřičiňuje velké rozptýlení bílých znaků po těle. U australských ovčáků ovšem standart přesně udává, kam až smí bílé znaky sahat, tudíž jsou tito "bílí jedinci" z chovu vyřazováni.
O jedincích, kteří mají bílou na méně obvyklých místech (ucho, kolena, velký bílý límec) - zkrátka jsou na hranici přijatelnosti, se často mluví jako o psech s tzv. "white factorem". U těchto jedinců by měl být dán důraz v chovu předevšim na spojení s vhodně pigmentovanou linií.
T serie - "vzor v bílé barvě": U australských ovčáků se mimojiné objevuje i tzv. tečkování. Jedná se o skvrnky v oblasti bílých znaků, nejčastěji na nohou či tlamě. dominantni "T" - flíčky barvy v bílé, recesivní "t" - žádné barevné skvrnky. více o tečkování ZDE.
Zde jsou uvedeny kombinace výše uvedených genů v genotypu jednotlivých barevných variant:
Černá: Black tricolor (kk at at B- mm DD Si -) Black Bicolor (K – at at B- mm DD Si-) Black and tan (kk at at B- mm DD SS) Solid black (K- at at B- mm DD SS) | Červená: Red tricolor (kk at at bb mm DD Si-) Red bicolor (K – at at bb mm DD Si-) Red and tan (kk at at bb mm DD SS) Solid red (K – at at bb mm DD SS) |
Blue merle Blue merle tricolor (kk at at B- M- DD Si-) Blue merle bicolor (K – at at B- M- DD Si-) Blue merle tan (kk at at B- M- DD SS) Blue merle solid (K- at at B- M- DD SS) | Red merle Red merle tricolor (kk at at bb M- DD Si- ) Red merle bicolor (K- at at bb M- DD Si-) Red merle tan (kk at at bb M- DD SS) Red merle solid (K – at at bb M- DD SS) |
>> Kombinace barev aneb "co se narodí když...."
Na následujícíh případech bych ráda předvedla, jaké barevné kombinace mohou staisticky nastat u vrhů našich australáčků. Toto téma již velice výstižně popsala také Martina Hodková, chs Diandra, odkaz ZDE.
Kombinace s pálením a bílými znaky prozatím nechám stranou. K pálení jen zopakuji podmínku, že pro to, aby štěňata měla pálení, je nutno obou rodičů s vlohou (tedy buď přímo pálený jedinec či bikolor s vlohou). Obecně vlohy (pro pálení, červenou barvu) nejlépe vypozorujeme při důkladné prohlídce rodokmenu. Ovšem, veškeré dohady jsou pouze statistické, jaká bude výsledná realita je vždy dílem náhody. :o)
- dědičnost při krytí dvou solid jedinců:
1) Černý jedinec bez vlohy x Černý jedinec bez vlohy (BB x BB)
... takováto kombinace dá vždy pouze další dominantní homozygoty, tedy černé psy bez vlohy
2) Černý jedinec bez vlohy x Černý jedinec s vlohou (BB x Bb)
... 50% vrhu bude dále BB - černých bez vlohy, druhých 50% bude černých s vlohou (Bb)
3) Černý jedinec bez vlohy x Červeny jedinec (BB x bb)
... narodí se 100% heterozygotů Bb, tedy černých štěňat s vlohou
4) Černý jedinec s vlohou x Černý jedinec s vlohou (Bb x Bb)
.... v tomto vrhu se narodí všechny tři případy: 25% černých bez vlohy (BB), 50% heterozygotů,
tj. černých s vlohou (Bb) a 25% červených (bb)
5) Černý jedinec s vlohou x Červený jedinec (Bb x bb)
... nejběžnější, resp. nejvyhledávanější spojení: narodí se 50% štěňat s vlohou (Bb) a 50% červených (bb)
6) Červený jedinec x Červený jedinec (bb x bb)
... 100% štěňat červených (bb)
- dědičnost při krytí merle jedincem:
(merle je vždy dominantní nad solidem, předpokládáme, že se vždy jedná o heterozygota ; vždy kombinujeme solid x merle)
1) Merle heterozygot x Solid (Mm x mm)
...50% vrhu merle, 50% solid
2) Merle heterozygot x merle heterozygot (Mm x Mm)
... 25% double merle(MM) , 25% solid (mm)
50% heterozygotů (Mm)
3) Merle homozygot x solid (MM x mm)
... 100% merle jedinců
4) Merle homozygot x Merle heterozygot (MM x Mm)
...50 % heterozygotů (Mm), 50% homozygotů (MM)
5) Merle homozygot x Merle homozygot (MM x MM)
... 100% homozygotů (MM)
Na následujícíh případech bych ráda předvedla, jaké barevné kombinace mohou staisticky nastat u vrhů našich australáčků. Toto téma již velice výstižně popsala také Martina Hodková, chs Diandra, odkaz ZDE.
Kombinace s pálením a bílými znaky prozatím nechám stranou. K pálení jen zopakuji podmínku, že pro to, aby štěňata měla pálení, je nutno obou rodičů s vlohou (tedy buď přímo pálený jedinec či bikolor s vlohou). Obecně vlohy (pro pálení, červenou barvu) nejlépe vypozorujeme při důkladné prohlídce rodokmenu. Ovšem, veškeré dohady jsou pouze statistické, jaká bude výsledná realita je vždy dílem náhody. :o)
- dědičnost při krytí dvou solid jedinců:
1) Černý jedinec bez vlohy x Černý jedinec bez vlohy (BB x BB)
... takováto kombinace dá vždy pouze další dominantní homozygoty, tedy černé psy bez vlohy
2) Černý jedinec bez vlohy x Černý jedinec s vlohou (BB x Bb)
... 50% vrhu bude dále BB - černých bez vlohy, druhých 50% bude černých s vlohou (Bb)
3) Černý jedinec bez vlohy x Červeny jedinec (BB x bb)
... narodí se 100% heterozygotů Bb, tedy černých štěňat s vlohou
4) Černý jedinec s vlohou x Černý jedinec s vlohou (Bb x Bb)
.... v tomto vrhu se narodí všechny tři případy: 25% černých bez vlohy (BB), 50% heterozygotů,
tj. černých s vlohou (Bb) a 25% červených (bb)
5) Černý jedinec s vlohou x Červený jedinec (Bb x bb)
... nejběžnější, resp. nejvyhledávanější spojení: narodí se 50% štěňat s vlohou (Bb) a 50% červených (bb)
6) Červený jedinec x Červený jedinec (bb x bb)
... 100% štěňat červených (bb)
- dědičnost při krytí merle jedincem:
(merle je vždy dominantní nad solidem, předpokládáme, že se vždy jedná o heterozygota ; vždy kombinujeme solid x merle)
1) Merle heterozygot x Solid (Mm x mm)
...50% vrhu merle, 50% solid
2) Merle heterozygot x merle heterozygot (Mm x Mm)
... 25% double merle(MM) , 25% solid (mm)
50% heterozygotů (Mm)
3) Merle homozygot x solid (MM x mm)
... 100% merle jedinců
4) Merle homozygot x Merle heterozygot (MM x Mm)
...50 % heterozygotů (Mm), 50% homozygotů (MM)
5) Merle homozygot x Merle homozygot (MM x MM)
... 100% homozygotů (MM)
>> Nestandartní zbarvení
U australských ovčáků jsou přípustné pouze 4 základní barvy s výše uvedenými kombinacemi bílé a pálení.
Standart vylučuje tedy jakékoliv formy dilute, sable, žlutou, žíhání apod.
Tyto barevné anomálie jsou podrobně rozebrány na ASHGI: http://www.ashgi.org/color/nonstandardcolors.htm
Zvláštní pozornost je věnována bílé barvě. Její hranice jsou přesně dány a přesáhnutí vylučuje jedince z dalšího chovu.
Zde jsou rozebrány přesné hranice přípustnosti a co se děje při jejich překročení: http://www.shalakoaussies.com/BreedStandard_WhiteMarkings.html
Přílišné rozložení bílé barvy na hlavě je opět spojeno s hluchotou či slepotou, a tak je striktně udržována v normě.
U australských ovčáků jsou přípustné pouze 4 základní barvy s výše uvedenými kombinacemi bílé a pálení.
Standart vylučuje tedy jakékoliv formy dilute, sable, žlutou, žíhání apod.
Tyto barevné anomálie jsou podrobně rozebrány na ASHGI: http://www.ashgi.org/color/nonstandardcolors.htm
Zvláštní pozornost je věnována bílé barvě. Její hranice jsou přesně dány a přesáhnutí vylučuje jedince z dalšího chovu.
Zde jsou rozebrány přesné hranice přípustnosti a co se děje při jejich překročení: http://www.shalakoaussies.com/BreedStandard_WhiteMarkings.html
Přílišné rozložení bílé barvy na hlavě je opět spojeno s hluchotou či slepotou, a tak je striktně udržována v normě.
>> Barevné zvláštnosti
- Cryptic merle
Australští ovčáci označovaní jako tzv "cryptic merle" jsou jedinci, u nichž se v srsti merle buď vůbec neprojevilo nebo opravdu minimálně, že je možné jej lehce přehlédnout. Ovšem genotyp těchto psů ja naprosto shodný s ostanímí merláky. Na malé merle flíčky nejlépe přijdeme hned po porodu - než zarostou. Zvláštní pozornost je dobré věnovat ocáskům. Chovatelé, kteří kupírují, často mohou useknout jedinou známku merle srsti na jinak solid jedinci. Riziko nepovšimnutí si takovéhoto faktu tkví v nechtěné kombinaci dvou merle jedinců. Příklady opět zde: http://www.ashgi.org/color/Cryptic_Merles.html
-Dilute spots
Dilute skvrnky v merle jsou v českém chovu evidovány teprve krátkou dobu. Dřive je chovatelé považovali spíše za vzácnost a krásnou "třetí barvu" v merle. Opak je pravdou. Rozhodčí v USA tyto skvrny spíše penalizují. Dědičnost a přímá souvislost těchto flíčků s úplnou dilute barvou dosud nebyla plně objasněna, tito jedinci by však měli být v chovu dále používání obezřetně. Tzv. dilute spots se objevují u merle psů mezi plotnami - u blue merle psů se jedná o břidlicovou barvu, u red merle o játrově hnědou. Tyto skvrny navíc věkem tmavnou, tudíž by měly být vypozorovány opět u malých štěňat a neměly by být opomíjeny.
- Cryptic merle
Australští ovčáci označovaní jako tzv "cryptic merle" jsou jedinci, u nichž se v srsti merle buď vůbec neprojevilo nebo opravdu minimálně, že je možné jej lehce přehlédnout. Ovšem genotyp těchto psů ja naprosto shodný s ostanímí merláky. Na malé merle flíčky nejlépe přijdeme hned po porodu - než zarostou. Zvláštní pozornost je dobré věnovat ocáskům. Chovatelé, kteří kupírují, často mohou useknout jedinou známku merle srsti na jinak solid jedinci. Riziko nepovšimnutí si takovéhoto faktu tkví v nechtěné kombinaci dvou merle jedinců. Příklady opět zde: http://www.ashgi.org/color/Cryptic_Merles.html
-Dilute spots
Dilute skvrnky v merle jsou v českém chovu evidovány teprve krátkou dobu. Dřive je chovatelé považovali spíše za vzácnost a krásnou "třetí barvu" v merle. Opak je pravdou. Rozhodčí v USA tyto skvrny spíše penalizují. Dědičnost a přímá souvislost těchto flíčků s úplnou dilute barvou dosud nebyla plně objasněna, tito jedinci by však měli být v chovu dále používání obezřetně. Tzv. dilute spots se objevují u merle psů mezi plotnami - u blue merle psů se jedná o břidlicovou barvu, u red merle o játrově hnědou. Tyto skvrny navíc věkem tmavnou, tudíž by měly být vypozorovány opět u malých štěňat a neměly by být opomíjeny.