Problematika ocasů u Australských ovčáků a Natural Bob Tail
Délky ocasu u AO
Ocas dlouhý
Ocas kupírovaný
NBT - co to znamená a jak se dědí?
Ocas dlouhý
Ocas kupírovaný
NBT - co to znamená a jak se dědí?
>> Délky ocasu u Australských ovčáků
Australský ovčák má v původním znění ASCA standardu uvedenou zvláštnost v podobě krátkých ocasů, které (ať už kupírované či přirozeně zakrnělé) neměly přesahovat délku 4 palců. Krátký ocas měl zabránit zranění při práci
s dobytkem, kde by mohlo dojít například k přišlápnutí a tím k poranění páteře.
Standard AO převzatý FCI roku 1996 taktéž uvádí ocas krátký či přirozeně zakrnělý. Ovšem postupem času jisté země kupíraci ocasů na svém území zakázaly (jedná se o propagaci týrání zvířat), a tak FCI reagovalo pozměněním standardu. Ten nám tedy udává, že ocas je rovný, buď plné délky, přirozeně krátký (NBT) či kupírovaný. Krátké ocasy
by neměly přesahovat 4 palce / inche (10 cm), ovšem, co dělat s jedinci, kteří se narodí s délkou tuto vzdálenost přesahující např.v zemi se zákazem kupírace - to je zatím otázkou.
Srovnání - ocas kupírovaný, NBT a dlouhý:
Australský ovčák má v původním znění ASCA standardu uvedenou zvláštnost v podobě krátkých ocasů, které (ať už kupírované či přirozeně zakrnělé) neměly přesahovat délku 4 palců. Krátký ocas měl zabránit zranění při práci
s dobytkem, kde by mohlo dojít například k přišlápnutí a tím k poranění páteře.
Standard AO převzatý FCI roku 1996 taktéž uvádí ocas krátký či přirozeně zakrnělý. Ovšem postupem času jisté země kupíraci ocasů na svém území zakázaly (jedná se o propagaci týrání zvířat), a tak FCI reagovalo pozměněním standardu. Ten nám tedy udává, že ocas je rovný, buď plné délky, přirozeně krátký (NBT) či kupírovaný. Krátké ocasy
by neměly přesahovat 4 palce / inche (10 cm), ovšem, co dělat s jedinci, kteří se narodí s délkou tuto vzdálenost přesahující např.v zemi se zákazem kupírace - to je zatím otázkou.
Srovnání - ocas kupírovaný, NBT a dlouhý:
V současné době se tedy setkáváme s ocásky dlouhými, přirozeně krátkými v různých délkách a kupírovanými.
Dlouhý ocas většinou mívá na svém konci bílou špičku a měl by dosahovat k hleznům (Pozn. Zakončení ocasu bílou barvou bývá obvyklé u jedinců s bílými znaky.)
Co se týče nesení ocasu není ve standardu uvedeno na toto téma zatím nic.
V současné době se v USA rozjíždějí studie na téma nesení a tvar ocasu u australských ovčáků, jejichž generace byly dozadu kupírovány a tím pádem není zpětně možné dohledat, jak by takoví jedinci ocas vlastně nosili.
Na výstavách se setkáváme často s hodnocením, že pes ocas nosí vysoko, přetáčí ho na hřbet, ocas má být níže než linie hřbetu... Toto vše pramení ze standardů jiných plemen, jež rozhodčí pak mylně aplikují na australské ovčáky. Ze zkušeností mých přátel vím, že často rozhodčí ze země původu, posuzující u nás v Evropě, ocas zajímá pouze po svůj kořen - jak je nasazen. Jeho nesení už pro ně není tolik důležité, samozřejmě pokud ocas nečítá zálomky a jiné anomálie. Stejně tak rozhodčí často neřeší, pokud má jedinec viditelně ponechaný delší NBT, zda přesně dosahuje 4 inchů, či je delší.
Ocasy kupírované. Kupírace ocásků je zatím možná i na územi ČR. V zákoně na ochranu zvířat proti týrání je uvedeno povolené krácení ocásků u štěňat do 8 dnů věku bez použití znecitlivění. Chovatelé tak zatím mají možnost volby.
V současné době se stále více stává, že v 1 vrhu jsou štěňata kupírovaná i ponechaná s přirozeně dlouhým ocasem. Tato reakce na poptávku veřejnosti je dost možná krokem kupředu v názoru na ocasaté australáčky, nicméně si myslím, že chovatel by si měl za svým názorem (zda kupíruje či ne) stát jednotně.
Ocásky se kupírují do délky 4 inchů, nicméně se setkáváme spíše s kratšími. Někteří chovatelé nechávají odstranit ocasní obratle úplně. Správně okupírovaný ocas by měl být oddělen v místě mezi jednotlivými obratli, aby nedocházelo k podráždění tkání.
Dále by mohlo být zajímavé zvážit, zda vždy u okupírovaného jedince víme, jaký ocas měl původně u narození. Troufám si tvrdit, že je nejméně užitečné vědět, jaké geny nese náš pes v případném budoucím chovu. Důvody "proč" najdete níže v odstavci o NBT.
Proti kupíraci mluví fakt, že ne jen v našich sousedských zemích se kupírování pomalu zavrhuje a tato zvířata mají poté zakázaný vstup na veřejné akce, jako jsou výstavy a závody. Nechat si tedy dnes okupírovat svého pejska může v budoucnu znamenat "zavřené dveře".
Dalším pro mě velice důležitým aspektem je pohyb zvířete, konkrétně například mezi překážkami na parkuru agility. Z mého pozorování jsou zvířata s ocasem (ponechaným celým či různě dlouhým NBT) schopna lepši koordinace pohybu ve vysoké rychlosti. Stejně jako je ocas důležitým prostředkem psí komunikace, kdy je okupírovaný jedinec přeci jen v tomto limitovaný. Zatím ovšem můžeme o těchto dvou aspektech jen debatovat....
V současné době v Evropě se stále méně australských ovčáků věnuje svému původnímu zaměstnání, tedy pasení a manipulaci s dobytkem. Ovšem když zavítáme do kennelů, kde se zaměřují přímo na chov pracovních zvířat, zjistíme, že od kupírování upouštějí. Dle slov chovatelů je prý riziko přišlápnutí ocasu minimální, větší riziko uvádějí
např. u zranění hlavy.
A neodpustím si otázku, proč se tedy v praxi od kupírování upouští a s okupírovanými jedinci se setkáváme především na výstavách?
Dlouhý ocas většinou mívá na svém konci bílou špičku a měl by dosahovat k hleznům (Pozn. Zakončení ocasu bílou barvou bývá obvyklé u jedinců s bílými znaky.)
Co se týče nesení ocasu není ve standardu uvedeno na toto téma zatím nic.
V současné době se v USA rozjíždějí studie na téma nesení a tvar ocasu u australských ovčáků, jejichž generace byly dozadu kupírovány a tím pádem není zpětně možné dohledat, jak by takoví jedinci ocas vlastně nosili.
Na výstavách se setkáváme často s hodnocením, že pes ocas nosí vysoko, přetáčí ho na hřbet, ocas má být níže než linie hřbetu... Toto vše pramení ze standardů jiných plemen, jež rozhodčí pak mylně aplikují na australské ovčáky. Ze zkušeností mých přátel vím, že často rozhodčí ze země původu, posuzující u nás v Evropě, ocas zajímá pouze po svůj kořen - jak je nasazen. Jeho nesení už pro ně není tolik důležité, samozřejmě pokud ocas nečítá zálomky a jiné anomálie. Stejně tak rozhodčí často neřeší, pokud má jedinec viditelně ponechaný delší NBT, zda přesně dosahuje 4 inchů, či je delší.
Ocasy kupírované. Kupírace ocásků je zatím možná i na územi ČR. V zákoně na ochranu zvířat proti týrání je uvedeno povolené krácení ocásků u štěňat do 8 dnů věku bez použití znecitlivění. Chovatelé tak zatím mají možnost volby.
V současné době se stále více stává, že v 1 vrhu jsou štěňata kupírovaná i ponechaná s přirozeně dlouhým ocasem. Tato reakce na poptávku veřejnosti je dost možná krokem kupředu v názoru na ocasaté australáčky, nicméně si myslím, že chovatel by si měl za svým názorem (zda kupíruje či ne) stát jednotně.
Ocásky se kupírují do délky 4 inchů, nicméně se setkáváme spíše s kratšími. Někteří chovatelé nechávají odstranit ocasní obratle úplně. Správně okupírovaný ocas by měl být oddělen v místě mezi jednotlivými obratli, aby nedocházelo k podráždění tkání.
Dále by mohlo být zajímavé zvážit, zda vždy u okupírovaného jedince víme, jaký ocas měl původně u narození. Troufám si tvrdit, že je nejméně užitečné vědět, jaké geny nese náš pes v případném budoucím chovu. Důvody "proč" najdete níže v odstavci o NBT.
Proti kupíraci mluví fakt, že ne jen v našich sousedských zemích se kupírování pomalu zavrhuje a tato zvířata mají poté zakázaný vstup na veřejné akce, jako jsou výstavy a závody. Nechat si tedy dnes okupírovat svého pejska může v budoucnu znamenat "zavřené dveře".
Dalším pro mě velice důležitým aspektem je pohyb zvířete, konkrétně například mezi překážkami na parkuru agility. Z mého pozorování jsou zvířata s ocasem (ponechaným celým či různě dlouhým NBT) schopna lepši koordinace pohybu ve vysoké rychlosti. Stejně jako je ocas důležitým prostředkem psí komunikace, kdy je okupírovaný jedinec přeci jen v tomto limitovaný. Zatím ovšem můžeme o těchto dvou aspektech jen debatovat....
V současné době v Evropě se stále méně australských ovčáků věnuje svému původnímu zaměstnání, tedy pasení a manipulaci s dobytkem. Ovšem když zavítáme do kennelů, kde se zaměřují přímo na chov pracovních zvířat, zjistíme, že od kupírování upouštějí. Dle slov chovatelů je prý riziko přišlápnutí ocasu minimální, větší riziko uvádějí
např. u zranění hlavy.
A neodpustím si otázku, proč se tedy v praxi od kupírování upouští a s okupírovanými jedinci se setkáváme především na výstavách?
Přirozeně krátké ocasy aneb NBT
NBT je zkratkou pro Natural Bob Tail (přirozeně krátký ocas). Tato mutace přináší přirozenou krátkoocasatost, tedy zakrnění ocasních obratlů, nejen u australských ovčáků. Tato vloha byla vyšlechtěna za účelem právě krátkých ocásků a tím "výhody při pasení".
Vloha je dominantní, tudíž pokud je přítomna jedna zmutovaná alela, vždy se na daném jedinci projeví.
NBT může mít vlastně různé délky. Ocasy, které vypadají jako "skoro dlouhé" (bez bílé špičky), poloviční, 1/4 až po krátké "bobečky" či úplně zakrnělé ocasní obratle (viz obrázek níže).
V jednom vrhu se nám může objevit celá škála těchto délek. Předvídat, jak dlouhé ocásky u štěňat získáme, víceméně nelze. Dané délky se mohou po jistých rodičích opakovat, nicméně délka konkrétního jedince je modifikována pravděpodobně dalšími geny a někteří chovatelé uvádějí, že i prostředím.
Literatura uvádí, že dva jedinci s vlohou pro krátkoocasatost by neměli být spolu spojování díky možným patologickým defektům u potomků, jako jsou rozštěpy páteře apod.
Pokud se ale podíváme do statistik ve článku "NBT study" na stránkách kennelu Imagineer (USA), zjistíme, že praxe může být mnohdy jiná. Chovatelé uvádějí, že po generace v chovu využívali i spojení dvou NBT jedinců bez pozorovaných defektů na štěňatech. Tento článek doporučuji pro proniknutí hlouběji do této problematiky.
Nově se přikláním ale k názoru, že tato "bezproblémová" štěňata byla ve své výbavě heterozygoty. Přítomnost dvou dominantních alel má letální efekt, a dochází tak k úhynu jedince již v embryonálním vývoji.
V případech, kdy se ve vrhu narodí NBT štěně po rodičích s řečenými dlouhými ocasy (resp. většinou dlouhými-kupírovanými), se jedná spíše o mylné odhadnutí původní délky u rodičů samotných. Jak je zmíněné výše, ne vždy ocas musí mít bílou špičku, a tak je správné určení jeho délky v některých případech obtížné. Řešením může být test na přítomnost genu pro krátkoocasatost.
V současné době některé kluby opět kombinování dvou NBT jedinců přímo zakazují a v praxi pak tito bývají spojování výhradně s jedinci s dlouhým ocasem, jiné jej odsouhlasili jako možné.
Dodatek: Pokud je jedinec přirozeně NBT, v zemích se zakázanou kupírací není problém se zúčastnit "psích akcí" po předložení cetifikace (RTG či DNA test na krátkoocasatost), že jedinec nebyl kupírován, ale přímo se bez ocásku narodil.
NBT je zkratkou pro Natural Bob Tail (přirozeně krátký ocas). Tato mutace přináší přirozenou krátkoocasatost, tedy zakrnění ocasních obratlů, nejen u australských ovčáků. Tato vloha byla vyšlechtěna za účelem právě krátkých ocásků a tím "výhody při pasení".
Vloha je dominantní, tudíž pokud je přítomna jedna zmutovaná alela, vždy se na daném jedinci projeví.
NBT může mít vlastně různé délky. Ocasy, které vypadají jako "skoro dlouhé" (bez bílé špičky), poloviční, 1/4 až po krátké "bobečky" či úplně zakrnělé ocasní obratle (viz obrázek níže).
V jednom vrhu se nám může objevit celá škála těchto délek. Předvídat, jak dlouhé ocásky u štěňat získáme, víceméně nelze. Dané délky se mohou po jistých rodičích opakovat, nicméně délka konkrétního jedince je modifikována pravděpodobně dalšími geny a někteří chovatelé uvádějí, že i prostředím.
Literatura uvádí, že dva jedinci s vlohou pro krátkoocasatost by neměli být spolu spojování díky možným patologickým defektům u potomků, jako jsou rozštěpy páteře apod.
Pokud se ale podíváme do statistik ve článku "NBT study" na stránkách kennelu Imagineer (USA), zjistíme, že praxe může být mnohdy jiná. Chovatelé uvádějí, že po generace v chovu využívali i spojení dvou NBT jedinců bez pozorovaných defektů na štěňatech. Tento článek doporučuji pro proniknutí hlouběji do této problematiky.
Nově se přikláním ale k názoru, že tato "bezproblémová" štěňata byla ve své výbavě heterozygoty. Přítomnost dvou dominantních alel má letální efekt, a dochází tak k úhynu jedince již v embryonálním vývoji.
V případech, kdy se ve vrhu narodí NBT štěně po rodičích s řečenými dlouhými ocasy (resp. většinou dlouhými-kupírovanými), se jedná spíše o mylné odhadnutí původní délky u rodičů samotných. Jak je zmíněné výše, ne vždy ocas musí mít bílou špičku, a tak je správné určení jeho délky v některých případech obtížné. Řešením může být test na přítomnost genu pro krátkoocasatost.
V současné době některé kluby opět kombinování dvou NBT jedinců přímo zakazují a v praxi pak tito bývají spojování výhradně s jedinci s dlouhým ocasem, jiné jej odsouhlasili jako možné.
Dodatek: Pokud je jedinec přirozeně NBT, v zemích se zakázanou kupírací není problém se zúčastnit "psích akcí" po předložení cetifikace (RTG či DNA test na krátkoocasatost), že jedinec nebyl kupírován, ale přímo se bez ocásku narodil.
S laskavým svolením majitelky Urszuly Charytonik zde mohu publikovat rentgenový snímek feny v jejím majetku.
Jedná se o přirozeně zakrnělý ocas, kdy jediný pozůstatek tvoří výstupek na pánvi.
Fena je tudíž zcela "bezocasá", ovšem na pohled se jeví podobně jako kupírovaný
jedinec - její "ocásek" tvoří nahromaděná kožní řasa.
V tomto vrhu se pak narodila štěňata s ocasy dlouhými či s polovičním NBT.